A jsem tady.
Ahoj, jsem BMW řady 5 a řadím se do vyšší střední třídy. Vzniklo jsem na začátku roku 2012, kdy si mě David objednal. Nejdřív mě hřálo, když odlévali z roztaveného kovu moje jednotlivé části, pak to trochu tahalo, tlačilo, bouchalo nebo lechtalo, když mě montovali dohromady. A najednou jsem bylo tady. Krásné, nové, elegantně černé a nablýskané BMW 520d. Ani mi nedali „baťoh“ na záda a nechali mi elegantní zadek, který lidé u aut pojmenovávají sedan.
No jasně, jsem sedan a sedí se ve mně krásně. Pro pohodlné sezení svých pasažérů jsem přece stvořené.
Můj první majitel.
A už je tady, můj nový majitel. Hm, fešák, zálibně si mě prohlíží. Vnímám, že už se nemůže dočkat, až si do mě sedne a poprvé se spolu projedeme.
První jízda je nádhera. Můj motor příjemně hučí, převodovka hlaďounce řadí a už spolu jedeme. Spíše mám pocit, že plujeme ulicemi. Zdravím se s ostatními auty a zvědavě okukuji, jak vypadají a jak se cítí. Některé jsou naleštěné, čisté, motor jim vrní spokojeně. Jiné jsou špinavé, některá mají pomačkanou karoserii, poškrábané laky. U některých dokonce vnímám, že se jim ztěžka jede. Vydávají přitom i různé neharmonické zvuky, které mi říkají, že se blíží nějaká porucha nebo dokonce konec jejich schopnosti dál jezdit. Co asi čeká v budoucnosti mě? Nemá smysl se zabývat tím, co by mohlo být..
Teď a tady je vše, co potřebuji.
Mě se teď jede lehce, s radostí. Můj majitel mi rozumí a ví, co potřebuju. Když nemám prohřátý motor, jede se mnou zlehka. Ale protože umí s auty i závodit, když se rozehřeju a on taky, umíme to pěkně rozpálit. Když silnice trochu klouže, umí tak pěkně „házet“ mým zadkem, že si to oba s radostí užíváme. Tohle fakt miluju, i pro tohle mě postavili, nejen pohodlí, ale i pro zábavu. David to se mnou umí, protože za celou dobu doteď mi nepochroumal jediný plech ani mě nijak nepoškodil.
V servisu mě chválí.
Většinou mi jen vymění olej v motoru, filtry, brzdy, prostě co zrovna potřebuji. O to vše si umím říct i samo, kdyby třeba někdy zapomněli.
Potom můžu zase s radostí a spolehlivě svého majitele vozit dál. Najezdili jsme spolu takhle přes 200tis. km za krásných 8 let. Cítím, že už sice jsem ojeté auto, přitom však stále plné života a chuti někoho dál vozit. Žádné nepříjemné zvuky ani jiné signály, že bych už se blížilo konci svého života necítím. Koukli na mě v servisu i zespodu – to mi nevadí, nejsem žádná stydlivka 🙂 – všechno je prý v dobrém stavu odpovídající tomu, kolik mi je i co mám najeto.
A teď už dál do světa.
Umyli mě, vyčistili, nafotili. Od jiných aut vím, že tohle jednou přijde, nevadí mi to. Můj dosavadní majitel si už koupil jiné auto a tak teď dychtivě čekám, kdo další se mnou bude jezdit.. Už se nemůžu dočkat, až se seznámíme. Těším se na společnou první jízdu, vzájemné oťukávání a poznávání. Kdo to asi bude..?
Jestli jsem Vás zaujalo,bližší informace a kdo vám mě předvede v plné kráse najdete zde:
